o mně

V životě jsem zkusil ledacos – vystudoval jsem humanitní vědy a postmoderní filosofii, pracoval v online marketingu, hodně cestoval, živil se manuálně v zahraničí  – a přitom užíval všechno možné. Začal jsem cca v 15 alkoholem a marihuanou, přidala se psychedelika a taneční drogy, pak i kokain, amfetamin, pervitin a benzodiazepiny. Vlastně jsem většinu svého života utíkal sám před sebou – před svými issues a před tím, jak mi je. Hlavně nebýt v sobě. Je mi smutno? Lupnu si tohle. Jsem unavený? Dám si tamhleto. V drogách jsem hledal  stimulaci, sebevědomí, únik, ale i transcendentní zážitky a pocit propojení s hudbou, druhými lidmi a sám se sebou – bez nich mi to moc nešlo. Postupně jsem si na tom užívání všemožných látek vybudoval závislost. Vedle ní jsem si prošel i toxickými psychózami, vyhořením, úzkostmi, depresemi, únavami, apatií či ztrátou smyslu.

​

K prvním pokusům řešit svou závislost mě ale ve 30 letech dohnal až pervitin – po třech letech užívání jsem bez něj skoro ani nevstal, o schopnosti vykonávat nějakou produktivní činnost nemluvě. Šílené dojezdy jsem "řešil" práškama a alkoholem. V podstatě jsem se psychicky zhroutil. Nastoupil jsem 3 měsíční pobytovou léčbu v Apolináři, která mi pomohla získat na svou závislost určitý náhled, ale vůbec jsem neměl vyhráno. Po ukončení léčby, zpátky v každodenním životě, totiž znovu zvítězily staré vzorce myšlení a řešení situací/života – pervitinu jsem se sice už vyhýbal, ale dost jsem pil a ob-měsíc měl stejně nějaký větší úlet, po kterém mi bylo týden zle a byl jsem v depresích. Kariéru v online marketingu jsem opustil, bez stimulantů jsem nebyl chopen absolvovat práci na PC a celkově mě to nebavilo. Vydal jsem se na 3 roky do Kanady a Nový Zéland,  kde se popíjení tak trochu schovalo v cestovatelském nadšení a punkovém žití v obytňáku, prací na sadech apod.

​

Po návratu do Prahy ve svých 35 letech jsem se profesně vrátil ke své humanitní podstatě jakožto sociální pracovník. Pomoc potřebným mi dávala velký smysl a naplnění, ale jak se správně říká, externí validace vlastní niterné rány nezahojí. Své udělalo také staré známé prostředí. Sklouzával jsem ke kvartálním jízdám s kokainem a alkoholem, také jsem "objevil" kratom. Po čase jsem si ale řekl, že mě už to spolehání se na všemožné berličky a plácání se ve fyzických i morálních kocovinách prostě nebaví a nikam nevede. Často jsem také přemýšlel a plánoval, co bych chtěl v životě skutečně dělat a kudy se bytostně ubírat, ale neměl jsem na to energii, sílu a sebevědomí; zůstával jsem ve své komfortní zóně v podobě zasypávání děr ve své duši různými externími látkami. Viděl jsem, jak stojím na místě, které pro mne už dávno není zdravé a funkční.

​

Nastoupil jsem svou cestu zotavení - sebral jsem odvahu, vykročil do neznáma a začal plně abstinovat. Bylo to těžké a pomalé, ale postupně jsem si začal osahávat, co mě skutečně a přirozeně baví a naplňuje. Hodně mi v tom pomohlo zejména dílo C. G. Junga a sebepoznávací techniky hlubinné psychologie, které umožňují zážitkově, imaginativně a laskavě zkoumat, jaké všechny pohnutky a obsahy v sobě máme. Vedle toho ale miluji i přírodní rituály, šamanismus či holotropní dýchání. A tak jsem zkoumal své nitro; objevil svou verzi spirituality; naučil se zdravě se vypořádávat se svými issues a těžkostmi. Naučil jsem se na sobě měnit to, co měnit jde a pokorně a soucitně přijímat to, co moc měnit nejde. Vím, že to zní jako klišé a dost sluníčkově, ale přijde mi, jako bych tím zdravým zvládáním života rozkvetl a začal naplňovat svůj přirozený potenciál. A věřím, že podobnou možnost má v sobě každý.

 

Také jsem si uvědomil, že v prožitých zkušenostech s žitím a zotavováním se ze závislosti mám velký zdroj a sílu a že mi (ruku v ruce s dlouhodobým zájmem o pomáhající profese, psychologii, sebepoznání a různé psychoterapeutické směry a postupy) jde motivovat druhé a pomáhat jim posouvat se. K tomu jsem prošel několika adekvátními výcviky kurzy a teď jsem tu pro vás jako recovery kouč a terapeut.