Terapie zaměřená na závislost. Jak to funguje?

Existuje více různých způsobů a terapeutických postupů, jak závislost řešit. Dříve, když se na ni nahlíželo jako na „nemoc vůle“, se "léčba" závislosti zaměřovala v podstatě jen na zvládání bažení a na „tvrdou“ abstinenci na sílu. I dnes existují pohledy na závislost čistě jako na onemocnění mozku, konkrétně systému odměny. Tento pohled je dle mne rigidní, nejde s ním moc pracovat, nepřináší dostatečnou možnost změny.

Naštěstí však začínají převládat směry, které se na závislost dívají šířeji a zabývají se i jejím psychosociálním rozměrem. Jeden z nich např. na závislost nahlíží jako na coping mechanismus, tedy jako na chování nebo způsob, kterým se pokoušíme „řešit“ nějaký hlubší symptom, vnitřní bolest, pocit nenaplnění apod. K trvanlivějšímu a pevnějšímu zotavení ze závislosti pak může dojít teprve tehdy, když se nám povede tento mechanismus nahlédnout a opečovat skutečné příčiny závislosti, tedy ty primární, leckdy nevědomé problémy, traumata, zranění či touhy, na které užíváním látek a závislostí reagujeme.

Níže se na tento přístup podíváme detailněji, a zároveň vám představím model terapie zaměřené na zotavení ze závislosti (především té látkové, na kterou se specializuji, nicméně dané principy jsou cca platné i pro ostatní závislosti), v jehož rámci pracuji. Je také dobré vědět, že ne všechny následné body/kroky musí být v terapii obsaženy, že musí jít popořadě apod. Jedná se o flexibilní model, jehož aplikace je závislá na individualitě toho kterého člověka; na tom, co on sám chce a potřebuje (pokud se např. nebude chtít zaměřit na svou historii a introspekci, ale jen na objevování nových, zdravých forem seberealizace, a bude mu to skutečně fungovat, je to dostačující a v pořádku; byť na základě zkušenosti se domnívám, že alespoň zevrubný náhled na příčiny a mechanismus své závislosti potřeba je).

1.  Rozklíčování příčin závislosti – závislost jako reakce na trauma a zážitky z dětství

Nejaktuálnější přístupy (viz např. Gabor Maté) chápou závislost jako reakci na nějaké trauma, které se nám stalo v dětství. Traumatem v tomto smyslu přitom nejsou jen silné zážitky jako je fyzické zneužívání, zažití hrůzných scén apod., ale i tzv. komplexní vývojové trauma, jakým může být např. i dlouhodobý nedostatek rodičovské lásky, podpory, ochrany, uznání apod. To vede ke vzniku určitého vnitřního zranění (odtud pojmy jako např. zraněné vnitřní dítě, vnitřní kritik apod.), které nás pak ovlivňuje, formuje náš vztah ke světu kolem nás a vede k různým typům maladaptivního chování v dospělosti.

Např. u dítěte, které nemá od rodičů dost lásky nebo si ho rodiče nevšímají, se může vytvořit vnitřní zranění v podobě pocitu naprosté osamělosti a obrovského strachu z této osamělosti/z toho, že bude v životě na vše samo a bez lásky. V dospělosti se mu pak může vynořit maladaptivní chování např. v podobě potřeby hledat lásku až obsesivně u druhých; přehnaně si vyžadovat pozornost; být obsedantně pořádný v rámci touhy po uznání/přijetí; žít v neustálé úzkosti a tlaku na výkon/uznání apod. A dost dobře je také možné, že pokud takový člověk jednou zkusí nějakou psychoaktivní látku, která mu dodá pocit propojení s druhými a pocit osamělosti/úzkosti na chvíli potlačí, nebo díky nějaké jiné látce na vnitřní bolest s osamělostí spojenou na chvíli zapomene, látka se mu zalíbí. Čím je přitom vnitřní zranění/bolest větší (a samozřejmě čím je větší „chemický“/fyzický závislostní potenciál samotné látky), tím je pak pravděpodobnější, že se člověk na takovéto látkové sebemedikaci stane závislým.

Pohnutky k užívání té které látky přitom mohou být skutečně různé a pramenící např. z nějaké nenaplněnosti, z touhy po sebevědomí, napojení, transcendenci, zahnání únavy, nudy, apod. Některé z nich se mohu zdát marginální, ale platí, že pokud má někdo např. silný odpor proti „nudě“, tj. proti bytí sám se sebou v nějaké nečinnosti a zastavení, nejspíše se bude jednat opět o reakci na nějaké vnitřní zranění nebo osobnostní nastavení pramenící ze zkušeností z dětství.

Skrývá se zde také odpověď na to, proč lidé pokračují v užívání alkoholu/drog i poté, kdy už si uvědomují, že je daná látka ničí, že ubližují svým blízkým apod. Vedle silné fyzické závislosti (tj. obrovského diskomfortu, tělesných bolestí, únav atd.) u některých typů návykových látek je to právě proto, že vnitřní bolest (ať už se jedná o tu primární bolest/příčinu z dětství, nebo třeba aktuální pocit selhání a studu spojený s tím, že nedokážu přestat užívat) je tak velká, že je prostě jednodušší v užívání pokračovat a v rauši bolesti uniknout, než s látkou zkoušet přestat a nechat se bolestí a neznámem zavalit.

1.1.   Jak v terapii zjistíme příčiny závislosti prakticky?

K rozklíčování příčin závislosti dobře poslouží zvídavý, nehodnotící, podpůrný a soucitný rozhovor, který je základem každé terapie. Je dobré pátrat v osobní historii, v dětství, dospívání, v aktuálním životě. Je také dobré se ptát, jaký stav si užíváním látky suplujeme, co se nám na drogovém/alkoholovém opojení konkrétně líbí, proč po tom stavu prahneme (je to uvolnění/relax? je to pocit sebevědomí? je to zážitek přijetí druhými?) a tím se dostávat k tomu, co nám v životě chybí (zřejmě kvůli tomu, že nám to nebylo dodáno a že jsme si to nebyli schopni osvojit v dětství) a v čem tedy může být příčina naší závislosti.  

Někdy si některé zážitky z dětsví nemusíme vůbec pamatovat, a to třeba proto, že emoční bolest s nimi spojená je velmi silná. Naše mysl je tak vytěsnila do nevědomí, aby nás ona bolest nezahltila. Zde důležité zmínit, že při zkoumání takovýchto vzpomínek je potřeba postupovat opatrně, ideálně ve spolupráci s terapeutem. Pro odkrývání nevědomých obsahů jsou pak vhodné různé techniky hlubinné terapie.

Výborná je např. terapie systémů vnitřní rodiny, (Internal Family Systems) Richarda Schwarze, v níž se prostřednictvím meditace, imaginace a vnitřního rozhovoru můžeme spojit např. právě se svým vnitřním/zraněným dítětem a zjistit, co za jeho zraněním stojí (obrazy za zavřenýma očima totiž mají tendenci přicházet automaticky, přímo z nevědomí, bez kontroly vědomí). Podobně může posloužit i metoda aktivní imaginace. A dobře se na nevědomé, vytěsňované obsahy napojuje také v rámci přírodní terapie. Příroda nás jednak zklidňuje a zároveň posiluje; pomáhá nám napojovat se na klid, vyrovnanost, dobro a magično v nás, z kteréžto pozice se pak pomocí vhodných technik (založených např. na vztahování se k různým přírodním prvkům, na vědomé tělesné aktivitě s využitím přírodních prvků apod.) snáze (a záoveň tbezpečně, podpořeni nejen terapeutem, ale také přírodou) dostáváme ke svému nevědomí.

1.2.   Vytvoření náhledu

Pokud se nám přitom povede pozadí a příčiny závislosti odhalit a odkrýt její mechanismus (tedy proč mám tendence brát určitou látku, co v ní hledám, co si tím supluji a co za tím vším stojí), vznikne tzv. náhled, kdy tento příčinný mechanismus závislosti můžeme vidět před sebou jako na dlani. U náhledu na vlastní závislost pak platí, že:

• Může nám trochu ulevit (zjistíme, že naše závislost není o tom, že jsme nějací špatní lidí se slabou vůlí, ale že má celá situace nějaké reálné, vážné důvody).

• Pokud něco vidím z vnějšku, nejsem tím pohlcen a mohu se to pokusit alespoň trochu kontrolovat - mohu např. začít rozeznávat, kdy se naučenému/vžitému mechanismu začínám poddávat (např. chci “vyřešit”/zvládnout nějaký svůj stav alkoholem), zastavit se a zkusit na situaci vědomě reagovat nějak jinak (zde může být velmi přínosným prvkem také rozvoj meditační praxe všímavosti, která nám pomáhá vyznat se v tom, co se v nás aktuálně děje a přistupovat k tomu z pozice pozorovatele; tj. pomáhá nám nepodléhat náladám a impulsům, fungovat vyrovnaněji, klidněji – jak kdybycom někde na gaučíku pod dekou sledovali, co se děje v místnosti, a neměli potřebu se k tomu jakkoliv vyjadřovat).

• Znalost primárních příčin závislosti, našich konkrétních vnitřních zranění apod., dává příležitost se na tato zranění blíže podívat, pověnovat se jim, opečovat je a (vy)léčit je – a tím nastartovat skutečný proces zotavení.

  
  

2.  Opečování příčin závislosti  - léčení vnitřních zranění/vnitřního dítěte

Výše jsme si řekli, že příčiny závislostí bývají skryty v nějakém traumatu z dětství. Přístup vychází z toho, že dítěti by měla být v tom nejrannějším dětství zajištěna bezpodmínečná láska, pocit bezpečí, později pak trpělivá a laskavá výchova v podobě stanovování hranic. Pokud toto v dětství do určité potřebné míry nezažíváme, např. se dlouhodobě nemůžeme spolehnout na ochranu rodičů, nemáme dostatek lásky či je nám místo podpory neustále něco vyčítáno apod., zanechá to v nás stopy a zranění, která v budoucnu ovlivňují naše bytí, žití a chování.

Tato zranění z dětství jsou v nás stále uložena - např. v podobě našeho vnitřního zraněného dítěte. Aneb někde v nás je stále to naše malé já, které se cítí opuštěně, nechtěně, nemilovaně apod. a které nás ovlivňuje. Dobrou zprávou však je, že vnitřní dítě můžeme léčit, nebo spíše opečovávat směrem k uzdravení tak, aby se postupně opět stalo onou zdravou, kouzelnou, otevřenou a na život zvědavou bytostí, kterou mělo vždycky být, a dávalo tak základ našemu současnému, zdravému a dospělému Já. Dané sestává z mixu několika kroků/procesů:

• Navázání komunikace s našim zranněným dítětěm.

• Jeho soucitné přijetí (není totiž něčím, co bychom měli nějak vytěsnit nebo čeho bychom se měli zbavit; vnitřní dítě je naší legitimní součástí a jeho zranění - a reakce na toto zranění - vzniklo třeba jako nějaký obranný mechanismus, který tou dobou fungoval a dával smysl).

• Poskytnutí korektivní zkušenosti a kompenzace, tedy „dodání“ toho, čeho se mu v dětsví nedostávalo, např. zážitku/pocitu lásky apod.

K tomu opět výborně poslouží různé techniky a přístupy hlubinné terapie, ale i mindfulness apod., např.:

• Aktivní/řízená imaginace, kdy se v představivosti zaměříme např. na to, že za námi přichází archetyp laskavosti (lze využít i pro něco jiného, čeho se nám v dětství nedostávalo a co nám teď v životě chybí) v podobě nějaké laskavé bytosti, která nás bezpodmínečně příjímá a miluje. Bytost si prohlížíme, seznámíme se s ní, necháme v sobě plně pocítit a zažít její kvalitu – a tím si princip laskavosti zvědomíme a více zpřítomníme do našeho současného dospělého života. Kultivujeme si tak i laskavost a soucit k sobě samým, který dost lidem v životě silně chybí a je přitom při řešení našich těžkostí tolik důležitý.

• Mindfulness, resp. konkrétně např. meditace "mettá" zaměřená na laskavost a soucit k druhým i sobě samým - opět pomáhá objevovat, prožívat a kultivovat kvality laskavosti a soucitu v nás.

• Terapie systémů vnitřní rodiny (zmíněná již v bodě 1.1.).  Prostřednictvím meditace, imaginace a niterného dialogu s naším vnitřním/zraněným dítětem mluvíme, uznáváme ho, ptáme se na jeho potřeby a ty mu z pozice svého dospělého/klidného/středového já uspokojujeme – např. své vnitřní dítě ve svých představách obejmeme, zahrneme ho láskou, péčí a uznáním; vysvětlíme mu, že už není samo a že s ním odteď budeme spolu. Tím mu suplujeme/kompenzujeme to, co nedostalo v dětství, a tak jej léčíme a zbavujeme onoho zranění.

• Technika ideálních rodičů (viz Jan Benda), kdy se s klientem přeneseme zpět do dětství a zprostředkujeme mu zážitek toho, jak by se k němu chovali ideální rodiče, tj. rodiče plní lásky, soucitu, podpory a laskavé výchovy. Tím jeho vnitřnímu dítěti přinášíme korektivní zkušenost a saturujeme v dětství nenaplněné potřeby, dítě „uzdravujeme“ a tím opět podněcujeme vznikání plně vyrovnaného, sebevědomého, dospělého Já.

• Dále např. jeden z modelů přírodní terapie založený na principech procesově orientované psychoterapie a přístupu Wild Mind od Billa Plotkina. Zde by vysvětlění mechanismu bylo na samostatný článek, ale v základu jde o to, že příroda (se svým dobrem, klidem, bezpečím a jakousi primární podstatou/esencí), spolu s adekvátními technikami ekoterapie, nám opět může pomoci transformovat zranění a břemena našeho vnitřního dítěte v něco jiného, pozitivního, a tím vnitřní dítě uzdravit.

3.  Rozvinutí přirozeného potenciálu – cesta zotavení a její výzvy

Po opečování primárních příčin ale práce na zotavení ze závislosti nekončí. Čeká před námi řada výzev, které jsou ale zároveň příležitostí k rozkvětu a naplnění svého zdravého, přirozeného potenciálu.

Samozřejmě dost závisí na míře závislosti a na tom, zda a jaké má daný člověk z dřívějška vybudované zdroje, koníčky atd. Nicméně jde např. o to, že závislý člověk je většinou zvyklý se neustále sebemedikovat, tj. „řešit“ všechny své problémy a stavy instantně, hned a okamžitě nějakou látkou, kterou má po ruce. Jako závislí často své stavy a emoce neumíme ani pořádně rozeznat, natož abychom je uměli přijímat, zvládat, procházet jimi. Prostě hned jak mi „něco je“, tak se napiju nebo si něco frknu. Dost často také jako závislí nevíme, co nás přirozeně baví, jelikož jsme tomu nikdy nedali příležitost – anebo nás s látkou/alkoholem bavilo všechno a bez nich nic. Stručně řečeno – často se v sobě nevyznáme, nevěříme si a jsme netrpěliví.

Vedle terapie zde může při hledání naší vlastní cesty zotavení ze závislosti hodně pomoci recovery koučink, aneb velká empatie, porozumění, podpora a motivace od někoho, kdo si závislostí a procesem zotavení také prošel, ví, co čekat, a dokáže poradit, povzbudit, připravit atd.

Mezi hlavní výzvy a zároveň příležitosti v procesu zotavení patří:

• Osvojit si rozpoznávání a trpělivé přijímání svých emocí. Důležité je před nimi neutíkat, procházet jimi. Naučit se zdravě a bez berliček zvládat i všemožné další situace a výzvy v životě.

• Poznávat, co mne naplňuje a baví, v jakých oblastech se skutečně radostně, zdravě a přirozeně seberealizuji. Tj. objevovat svůj skutečný a jedinečný bytostný potenciál - opět např. pomocí technik hlub hlubinné terapie pro nalézání/zvědomování si i těch nejskrytějších tužeb a potřeb, ale i "prostým" zkoušením různých aktivit. Důležité je také být při tom trpělivý - neklást na sebe okamžitě příliš vysoké nároky a přijmout, že objevování může jít pomalu (mimochodem, dle některých výzkumů se u závislých až po roce abstinence zotaví centrum slasti a odměny do stavu zdravé populace, tj. je možné, že až po roce začneme zažívat pocity radosti a uspokojení z „obyčejných“ věcí). Smířit se s tím, že možná budu muset zkoušet hodně různých věcí, než najdu to pravé, a že něco mě prostě bavit nebude - ale že ta zkušenost z procesu (sebe)objevování (a odmítání nefunkčního/toho, co mě nenaplňuje; umění říkat zdravé "ne", "nechci" apod.) stojí za to a je sama o sobě přínosem.

• Kontinuálně objevovat a mapovat, co v sobě mám. To vede k lepší orientaci v sobě samém. Už tím nemusím být překvapený a divit se, proč jsem třeba chvílemi tak netrpělivý, vznětlivý apod. Zvědomění svých různých částí také vede k vytvoření náhledu a k tomu, že si své stavy a nálady můžu uvědomovat, mohu od nich odstupovat a nenechávat se jimi tolik pohltit. K tomu skvěle slouží mindfulness a meditace, kdy si posilujeme onoho vnitřního pozorovatele, který své vjemy, pocity a myšlenky jen tak pozoruje, není s nmimi stotožněn a nemusí se jimi nechat ovládat (alespoň někdy ;).

• Mít (se) rád nejen (za) své dobré stránky, ale i (za) své nedokonalosti a „špatné“ vlastnosti. Přijímat se se vším všudy.

• Dobré je zkoušet měnit to, co na sobě měnit lze, ale zároveň soucitně přijímat to, co měnit nelze. Aneb nikdo nebudeme nikdy nějak stoprocentně dokonalí, každý máme nějaké své stíny a vlastnosti, které na sobě nemusíme mít rádi, ale které jsou a vždy budou naší součástí. Pokud nejdou změnit, je dobré s nimi být v kontaktu, nadhledu; přijímat je. Leckdy pak zjistíme, že nám v životě přeci jen k něčemu slouží. A leckdy se po navázání komunikace a soucitném uznání naše zdánlivě negativní vlastnosti zjemní a najdeme v nich i pozitivní aspekty/síly.

• Věřit, že změna je možná! Vlastním tempem, někdy hodně pomalu, s pár kroky stranou nebo i zpět; vlastním stylem a způsobem. Ale věřit, že v každém z nás je potenciál žít zdravý a přirozeně naplněný život bez závislosti na čemkoliv externím, že to má cenu a že to jde!

Chcete s celým procesem změny vašeho přístupu k užívání psychoaktivních látek či zotavení ze závislosti pomoci? Jsem tu pro vás - objednejte se prostřednictvím formuláře či kontaktních údajů dole v zápatí stránky.

Před, během a po terapii - aneb seznamte se se svými těžkostmi, vytěsněnými zraněními a démony a přeměňte je ve své kámoše :)